Co znamená štítek „Made in …“?
Přinesli jste si z obchodu šaty, na jejichž cedulce stojí „Made in Morocco“. Co ale vlastně znamená „Made in …“ ? Pochází látka, ze kterých jsou šaty ušité také z Maroka? A co bavlna, ze které je látka ušitá? Taky z Maroka?
Po neštěstí v bangladéšské továrně na oblečení v roce 2013, při kterém zahynulo 1134 dělníků a 2500 jich bylo zraněno, byly i některé módní řetězce překvapeny, že se v továrně šilo i jejich oblečení. Jak tedy vypadá cesta obyčejných šatů, např. ze Zary?
Šaty světoběžníkem
Materiál použitý na šaty je lyocell (zkratka CLY) – udržitelná alternativa bavlny, vyrobená z bukové nebo dubové celulózy ekologicky šetrným způsobem. Podle předního výrobce lyocellu, společnosti Lenzing, rakouského dodavatele Zary (Inditex), pocházejí vlákna, používaná při výrobě, většinou z evropských stromů.
Tato vlákna jsou pak přepravena do Egypta, kde se spřádají na přízi. Příze je následně utkána v Číně a utkaná látka se posílá na barvení do Španělska, kde se obarví. Potom odpluje do Maroka, kde se nastříhá na díly, ze kterých se nakonec ušijí třeba naše šaty.
Ušitím však anabáze nekončí – šaty pak putují zpět do Španělska, kde jsou zabaleny a odeslány do Velké Británie, USA, ČR nebo jiné z 93 zemí, kde má Inditex obchody. Kdyby nešlo o šaty, ale cestovatele, mohl by se těšit z pěkných pár bonusových mil od aerolinek.
Ostatní výrobci o původu svého oblečení mlčí nebo mlží
Ostatní módní řetězce ovšem tak otevřené nejsou, a na dotazy ohledně původu svého oblečení nemohou nebo nechtějí odpovědět. Možná to totiž ani sami nevědí, jak se ukázalo při onom zmíněném neštěstí v Rana Plaza v Bangladéši. Jak je to možné? Většina módních značek totiž žádné továrny na šaty nevlastní. Místo toho mají své tzv. oficiální dodavatele.
Tlak na co nejkratší dodací lhůty, na to, aby se oblečení objevilo v regálech co nejrychleji po představení na módní přehlídce nutí tyto oficiální dodavatele k výrobě a outsourcování v jiných továrnách, tedy u subdodavatelů.
Podle zprávy Behind the Barcode z roku 2017 od křesťanské organizace Baptist World Aid v Austrálii pouze 16% z 87 největších módních značek zveřejnilo původ svého zboží (tedy seznam továren a manufaktur) a méně než 20% firem vědělo, odkud pocházejí knoflíky, zipy, nitě a látky, ze kterých šijí.
Tlak na výrobce roste
Tato organizace se etikou výroby a pracovními podmínkami v módním průmyslu zabývá právě od neštěstí v Bangladéši, tedy od roku 2013. Každý rok během smutného výročí navíc spouští nezisková organizace Fashion Revolution kampaň #whomademyclothes na podporu zákazníků, kteří požadují po svých oblíbených značkách úplné informace o původu svého oblečení.
Tlak zákazníků na férový přístup a otevřenost, veřejná podpora a zájem o tyto informace pomalu zlepšují situaci na trhu s oblečením a přístup k lidem zaměstnaným ve výrobě v tomto odvětví.